instantní dobro

i

Ukázka scénáře z rozhlasové komedie Instantní dobro. Příběh o pikadorech, nesplněných snech, medvědím objetí a odpovědi, má-li cenu v životě stále jen na něco čekat. Uvedení: Český rozhlas. Účinkují: Petr Kubes, Barbora Nesvadbová, Miloslav Kročil, Jiří Suchý, Vojtěch Lipina, Klára Klepáčková, Jaroslav Krejčí, Vendula Fialová, Jiří Nebenführ, Ivana Plíhalová a Petra Ševců.

Obraz 3

Restaurace, večeře.
(nesměle. Číšník – aktivní “blbec”, Klára – jednodušší slečna, jejiž prioritou je být dobře opálená a vypadat cool, PETR – muž, co přejel psa rodiny přítelkyně; Petr se snaží vylepšit situaci z nepovedeného prvního setkání s její rodinou (chce také vědět, jestli spolu ještě chodí, nebo ne).

ČÍŠNÍK:     Budete si přát vázu pro květinu?

PETR:        Ano, prosím.

KLÁRA:     S vázou ještě počkejte.

ČÍŠNÍK:     Jak si bude dáma přát.

PETR:        Jsi unavená?

KLÁRA:     Proč unavená?

PETR:        Vždycky jsi trošku podrážděnější, když jsi unavená.

KLÁRA:     Tohle raději nebudu komentovat.

PETR:        Kytka ale vodu potřebuje… Na co máš chuť?

KLÁRA:     Nemám moc hlad.

PETR:        Já vlastně asi taky nebudu jíst. Dáme si víno?

KLÁRA:     Jsem tu autem. Víno nechci.

ČÍŠNÍK:     Dámě tedy očividně nic, nějaký alkohol pro pána?

PETR:        Vy jste pořád tady?

ČÍŠNÍK:     Jistě pane, jsem váš číšník a čekám.

PETR:        Tak dvojku bílého. A už nás nechte. Děkuju.

ČÍŠNÍK:     Hned to bude.

PETR:        Víš Kláro, moc mne to mrzí.

KLÁRA:     ….

PETR:        Je v pořádku?

KLÁRA:     Dovol?

PETR:        Myslím maminka, je v pořádku?

KLÁRA:     …..

PETR:        Budeš tedy něco pít?

KLÁRA:     …

PETR:        Tak když tak se pak můžeš napít ode mne, jestli třeba dostaneš rychle žízeň.

KLÁRA:     …

PETR:        Já jsem z toho rozhozenej pořád. Jestli tě to tedy zajímá. … Jinak auto je v pohodě.

KLÁRA:     Proč musíš být takový kretén.

ČÍŠNÍK:     Vínečko pro pána.

PETR:        Děkuju.

ČÍŠNÍK:     Paní stále nic?

KLÁRA:     Ne, děkuji, vypadá to, že za chvíli už půjdu.

ČÍŠNÍK:     Takže dnes to necháme tak?

PETR:        Proč se ptáte? Víno už máme, takže děkujeme. Teď nás nechte.

ČÍŠNÍK:     Není zač. Kdybyste potřeboval, signál znáte.

PETR:        Nepotřeboval. Lásko, ten mne vytočil, kde jsme skončili?

KLÁRA:     Že jsi kretén.

PETR:        Lásko, ale….

KLÁRA:     Neříkej mi tak! Ne teď, když je Elvis v nebi.

PETR:        Kdo?

KLÁRA:     Ty se ještě ptáš?

PETR:        Promiň, víš, že na jména nemám hlavu.

KLÁRA:     To by mne zajímalo, na co ji vlastně máš!

PETR:        Víš, je mi Elvise fakt líto. Pamatuji, jak jsme spolu blbi na zahradě. Byl chytrej, bystrej, učenlivej…

KLÁRA:     Tobě to přijde celý vtipný?

PETR:        Klárko, to ne. Jen bych asi nedělal z komára …

KLÁRA:     Pes, byl to pes! Raději bys k nám neměl nějakou chvíli chodit. I když táta je rád, že je doma chvíli klid. Maminka se z toho však bude dostávat dlouho. Už dva dny neměla ani kousek housky, chudinka. Byli s Elvisem jako jeden. Vždy uhádli, na co ten druhý myslí. Nemuseli spolu ani mluvit

PETR:        Lásko, vím, že je to pro vás těžký, ale mohli bychom…

KLÁRA:     Víš, nevím, jestli se přes to dokážu přenést. Dnes se mi o tobě zdál sen. Jak jsi stál s lopatou a já křičela a ty jsi neposlouchal a …

(vstává, nahlas)

PETR:        Lásko, miláčku. Vím, že je to strašný a nepříjemný, ale proboha…

ČÍŠNÍK:              Pánové, signál! Máme signál!

(začíná hrát veselá muzika hodně štěstí, zdraví…, všichni začínají zpívat, do toho PETR křičí)

PETR:        Lásko, byl to pudl, byl to pes. Ale co já? Myslí tu někdo na mě, myslí tu někdo na to, jak mi je? To to jako budeme řešit ještě dalšího půl roku? Tak jsem přejel psa. Moc se vám omlouvám. Celé vaší rodině. Kam koukáš? Posloucháš vůbec?… Ty zpíváš, proč zpíváš?

KLÁRA:     Někdo tu slaví narozeniny…

PETR:        Neeeeeeeeeee